Do soul sebevražda jde do nebe? V dnešní době se stále více lidí potýká s četnými psychickými a emocionálními problémy. Někteří lidé se nedokážou vyrovnat s uspěchaným moderním světem, honbou za penězi, neustálým tlakem a konkurencí. To má za následek deprese a každoročně rostoucí počet sebevražd (zejména mezi mladými lidmi). Mnozí katolíci se ptají, zda má člověk, který spáchá sebevraždu, šanci na spása. Názory katolické církve na tuto otázku se v průběhu let vyvíjely. Nyní se tvrdí, že sebevrazi mohou jít do nebe.

Život je bezpochyby tím nejcennějším darem, který od Pána dostáváme. Vzít ji znamená jednat proti Bohu. Je to odvrácení se od něj a odmítnutí lásky, kterou nám dává. Když však mluvíme o lidských činech, musíme je rozdělit do dvou kategorií: vědomé a nevědomé činy. Pokud je čin, kterým si člověk bere život, úmyslným projevem proti Bohu, jedná se o smrtelný hřích, který vylučuje možnost spásy duše. Na druhou stranu, pokud člověk spáchá sebevraždu v zoufalství a jedná nevědomě pod vlivem impulsu a silných emocí, které mu znemožňují myslet, nebo pokud je to důsledek vážné duševní nemoci, nemůžeme mluvit o smrtelném hříchu. Lidé, kteří si v důsledku deprese sáhnou na život, tak mají šanci na záchranu.

Jdou sebevrazi do pekla

Stále před několika lety Kostel Katolicismus výslovně odsuzoval sebevraždy. Považoval je za slabé lidi, kteří se odvrátili od Boha. Sebevrazi nemohli mít církevní pohřeb a být pohřbeni na hřbitově mezi ostatními mrtvými. Dnes se klade důraz na empatii a pochopení, že sebevrah, který si bere svůj nejcennější dar života, tak činí ve stavu, který vylučuje racionální myšlení. 

Marketing náboženského obsahu a další
Umělá inteligence