Do Litva byla pokřtěna prostřednictvím Polska? Křest Velkoknížectví litevské (jak se tehdy Litva nazývala) bylo provedeno mnohem, mnohem později než křest Polska. K tomu došlo až v letech 1387-1388, tedy téměř 400 let poté, co Měšek poprvé učinil znamení kříže. Je třeba poznamenat, že celá Litva nebyla pokřtěna najednou, ale postupně. Žemaitija, poslední z pěti etnografických oblastí tehdejšího Litevského velkoknížectví, přijala křesťanství až o čtvrt století později, v roce 1413.

V té době bylo Litevské velkoknížectví jediným nekřesťanským státem v celé Evropě. I zde však dochází k určitým nepřesnostem, protože za pohanský stát jsou v té době považovány pouze původní litevské země, tedy asi 10% celého území. Všechny ostatní země byly spolu s Rusíny pokřesťanštěny v roce 988 v pravoslavném ritu. Pohanská tak zůstala jen malá část litevského státu. Sám vládce litevských zemí Ladislav II. Jagellonský byl křesťanským panovníkem, protože hned po svém narození přijal pravoslavný křest. Později byl také pokřtěn v katolické církvi.

Říká se, že bezprostředním důvodem, proč bylo Velkoknížectví litevské pokřtěno, bylo ohrožení ze strany Řádu německých rytířů. Litva byla jako jediná pohanská země snadným terčem pro křižáky, kteří se považovali za obránce víry, a to byl hlavní důvod jejich útoků. Ani pohanství nevrhalo na Litvu ve zbytku západní Evropy pozitivní světlo. Začalo to být tak nepříjemné, že se Litevci rozhodli nechat se pokřtít přes Polsko. Vládce knížectví Ladislav II. Jagellonský se Křivoklátskou unií z roku 1385 zavázal, že Litevské velkoknížectví bude pokřtěno prostřednictvím Polska.