Kdo vynalezl růženec? Odkud pocházejí dnešní modlitby růžence? Rozšíření růžence má pravděpodobně původ v křížových výpravách a návratu rytířů ze Středního východu v 11. století. Tehdejší obyvatelé Palestiny (převážně muslimové) byli proslulí svými rytmickými, opakovanými modlitbami, které se odměřovaly pomocí šňůrky s korálky.
Modlitební provazy existují i v jiných náboženstvích, např. v buddhismu a hinduismu. Struktura a počet korálků na těchto šňůrách byly velmi podobné dnešním růžencům. Křesťanští rytíři, inspirováni jednoduchostí a univerzálností modlitebních šňůr ve všech společenských vrstvách daného náboženství, tuto myšlenku převzali. Na rostoucí význam mariánské úcty v té době mohla mít navíc vliv skutečnost, že se v roce růženec byl věnován právě této postavě. Jakob Sprenger (inkvizitor), dominikán, spoluautor díla Kladivo na čarodějnice a zakladatel 1. růžencového bratrstva v Kolíně nad Rýnem, přidal na konec každé desáté modlitby Zdrávasů modlitbu Otče náš a Věřím, která se recituje s každým z 15 tajemství.
Tak vznikl růženec, známý jako mariánský nebo dominikánský. Samotná myšlenka růžencového škapulíře tedy pochází z Blízkého východu, ale vznik růžence v podobě, v jaké ho známe dnes, je úplně jiný příběh, který však také souvisí s rytířstvím a všudypřítomným kultem Panny Marie. Samotná tradice modlitby růžence je tedy velmi dlouhá, ale během mnoha desetiletí se její význam ani minimálně nezmenšil.
