Fotios II. (narozen jako Dimitrios Maniatis, 1874 - 29. prosince 1935) byl konstantinopolským ekumenickým patriarchou od 7. října 1929 do 29. prosince 1935.
Životopisné údaje
Narodil se v Prigipu v roce 1874. Základní vzdělání získal v Prigipu, poté navštěvoval německo-švýcarskou školu v Galatě a nakonec Zarifeiovo gymnázium v Plovdivu. Studoval teologii na univerzitě v Aténách a filozofii na univerzitě v Mnichově. Mluvil řecky, turecky, francouzsky, německy a bulharsky.
V roce 1902 byl vysvěcen na jáhna svým strýcem, tehdejším plovdivským metropolitou Fotiosem, který mu udělil kněžské svěcení. název. Zůstal v této metropoli, kde dosáhl úřadu protosygella. V letech 1906-1914, kdy byli duchovní patriarchátu pronásledováni z Bulharska a Rumélie, byl jmenován patriarchálním exarchou v Plovdivu. V roce 1914 byl napaden davem Bulharů a opustil zemi.
V roce 1915 byl zvolen pomocným biskupem v Irinopolu jako pomocník svého strýce, který byl mezitím přeložen do metropole Kozani. V roce 1924 byl zvolen biskupem ve Filadelfii a v následujícím roce byl přeložen do metropole v Derce. Při volbě patriarchy 1. července 1925 se turecké úřady postavily proti jakékoli kandidatuře kvůli jeho službě v metropoli na řeckém území.
Patriarchát
Dne 7. října 1929 byl zvolen ekumenickým patriarchou a téhož dne intronizován.
Během jeho patriarchátu byly vztahy mezi Řeckem a Tureckem obnoveny díky působení Eleftheriose Venizelose a Kemala Atatürka. Sám Eleftherios Venizelos navštívil patriarchu Fotiose při své říjnové cestě do Turecka, kde podepsal řecko-tureckou smlouvu o přátelství, což byla historická návštěva, neboť to bylo poprvé, kdy řecký politik navštívil Fanar.
Právě za jeho patriarchátu měli umístění události kolem papá Euthyho, kněze, který vzal svatou Pannu Marii. kostel Panny Marie Kafatiani v Galatě a zavedené tzv. turecké pravoslavné církve, přičemž poprvé byl tureckými státními orgány zpochybněn titul "ekumenický patriarcha" a prosazen titul "protopapír" (baspapaz). Patriarcha Fotios na tuto výzvu ostře zareagoval a více než rok odmítal otevírat dopisy, které nebyly adresovány "patriarchovi" nebo "ekumenickému patriarchovi", načež byla záležitost vyřešena. Nakonec byl v roce 1934 přijat zákon, který zakazoval všem náboženským představitelům v Turecku nosit kněžský oděv mimo místo bohoslužby, s výjimkou prefektů jednotlivých denominací (ekumenický patriarcha, arcimuftí, vrchní rabín). V reakci na tento zákaz se patriarcha Fotios vyhýbal opuštění patriarchálního stolce, aby nedoprovázel duchovní bez kněžského roucha.
V rámci Fotygových mezikřesťanských iniciativ byly v dubnu 1930 na kongresu anglikánských církví v Lambethu zastoupeny všechny pravoslavné církve. Podnikl také iniciativu k obnovení příprav na svolání celopravoslavného koncilu, který by řešil různé otázky, např. kalendářní otázku, situaci v ruské církvi, vztahy s heterodoxními, podmínky pro udělení autokefalie atd. Proto svolala 8. června 1830 do Vatopedského kláštera předběžnou mezipravoslavnou komisi, v níž byli zástupci všech pravoslavných církví kromě ruské.
Patriarcha Fotios se také postaral o normalizaci situace, která po léta panovala v americké církvi, jež byla rozdělena mezi venizelisty vedené arcibiskupem Alexandrem, kterého vybral patriarchát, a roajalisty vedené metropolitou Germanosem ze Sparty, kterého vyslala řecká církev. K vyřešení tohoto problému vyslal v roce 1930 korintského metropolitu Damaskinose Papandrea jako exarchu. Synoda patriarchátu pak zvolila tehdejšího metropolitu Athenagora z Korfu novým americkým arcibiskupem.
Patriarcha Fotios II. zemřel 29. prosince 1935.