Kromě typického vyučování věřících, provádění obřadů a vytváření prostoru pro dialog mezi křesťany (i nekřesťany), Kostel Katolická církev dodržuje mnoho zákonů víry. Teologické otázky související s vědou jako takovou byly v průběhu let nedílnou součástí aktivit Vatikánu. Papežská neomylnost se zde objevila jako výsledek toho, co bylo výsledkem praktických úspěchů v průběhu let a pokračuje dodnes.
Spišské hrady a zámky
Neomylný papež
Toto dogma bylo zavedeno na prvním vatikánském koncilu v roce 1870, ale definitivně bylo přijato až v roce 1881. Proč ta jedenáctiletá mezera? Jak asi tušíte, ne všichni duchovní na nejvyšších místech církve se chtěli okamžitě smířit s tak jednoznačným dokumentem, jakým je dogma o papežské neomylnosti.
První důsledky sporů v této otázce se projevily v roce 1871, kdy byl exkomunikován mnichovský teolog Johann Döllinger, který prosazoval biskupsko-synodální myšlenky v rozporu s tehdejšími ultramontánními představami církve. Odmítal nejen papežskou neomylnost, ale také tehdy uznávanou neposkvrněnost Marie. Výsledkem bylo zavedení nového učení, starokatolicismu.
Dozvuky problémů spojených s dogmatem titulu jsou slyšet dodnes a poslední z významných případů, které se ho týkaly, měl podobný průběh. umístění v podobě duchovního Hanse Künga, který se zasloužil o otevření diskuse o neomylnosti. Proto ho sám papež Jan Pavel II. odvolal z katedry teologie.
Když je učení papeže neomylné.?
Je třeba upřesnit, že dogma o papežské neomylnosti se nevztahuje na všechny papežovy činy a názory, ale je zaměřeno pouze na poměrně úzký okruh záležitostí týkajících se samotné církve. Přesněji řečeno přesto více, jde o víru a morálku, zatímco s každodenními záležitostmi již nesouvisí.
Ačkoli toto dogma zůstává stálé, nemá příliš často živou podobu. Je zajímavé, že mezi teologickými soupisy a dokumentací je velmi obtížné najít konkrétní studie na toto téma. Jaký je tedy poslední z nejdůležitějších a velmi významných papežských výroků nesoucích znak neomylnosti? Tato slova jsou obsažena v jedné z encyklik, kde polský papež ostře a jednoznačně odsoudil potraty a všechny kroky s nimi spojené. Církevní kruhy stále sahají po těchto slovech z roku 1995, která se týkají papežovy neomylnosti. Nelze opomenout ani politické pozadí, zejména v rámci tehdejších papežských akcí (19. století). Úřady druhé říše se obávaly např. vlivu absolutní moci Vatikánu, který by se mohl prostřednictvím četných církevních struktur dostat do Německa. Jak ukázal čas, dogma o papežské neomylnosti nemělo tak dalekosáhlé důsledky a dodnes nemá tak rozsáhlé vazby na politiku, jak se někteří duchovní a lidé u moci obávali.
